Malý hráč

17. července 2018 v 18:20 | Petr Rudolf |  Moje povídky
-
Mám syna, je to chytrý kluk. Když byl ještě malý, měli jsme doma takovou předpotopní videohru. Zapojila se do televize, jezdily tam nějaký tanky a kluk je měl za úkol zlikvidovat. Čím víc jich zničí, tím líp. Prostě střílečka se vším všudy, jen ta grafika byla ještě dost chabá. Ale synáček si s tím vyhrál a my jsme měli pokoj. Jednou mě překvapil otázkou: "Tati, v tý hře můžu vyhrát peníze podívej," a ukazuje na nějaká čísla. "Jak bych si je mohl vybrat?" Opravdu, když se dostal na určitou úroveň, naskakovaly na obrazovce cifry 10, 20, 30, 40 a za nimi takový divný znak. "Ty víš, co ten znak znamená?" ptám se ho. "Jasně to jsou doláče,"odpovídá. Chvíli přemýšlím a pak ho zkouším opít rohlíkem. "Vidíš tuhle štěrbinu" a ukazuju na otvor pro diskety, "když si budeš pěkně hrát, tak tam odsud ti vyjedou peníze ale jenom až nahraješ 100 dolarů. Rozumíš?" Samozřejmě že to byla hlouost, kde by se tam ty peníze vzaly, ale fungovalo to výborně.
Od té doby hrál kluk ještě usilovněji, zabral se do té hry na 150 %. Večer jsme ho museli násilím odhánět do postele. Pak mluvil ze spaní samé nesmysly. Z pokojíku se často ozývalo: "Střílej! Střílej! Jeď! Jeď! 100 dolarů, musím vyhrát 100 dolarů." Až jsme měli obavu, že se nám hošík na rozumu pomátne. Se ženou jsme probírali co s tím, ale na nic jsme nemohli přijít. Není totiž lepší pohled na dítě, než když si hraje a nezlobí. Málokterá hračka dokáže dítě zabavit natolik, aby si s ní hrál celé dny ba i týdny. Pro mého syna to byla videohra. Hrál tu hru denně a stále nemohl uhrát těch vytoužených 100 dolarů. Byly chvíle, kdy do ní vzteky kopl, ale vždycky se k ní pokorně vrátil a hrál a hrál a hrál.
Až jednou zazněl z pokojíku vítězoslavný výkřik. "Mám to! Mám to! Já jsem vyhrál STO dolarů. Tati pojď se podívat, já jsem vyhrál, já jsem vyhrál. Jak se vybíraj ty peníze?" Kluk kolem mě tancoval jako na Vánoční besídce a tahal mě za rukáv k obrazovce. "Podívej tati, nahrál jsem stovku, to je paráda co?"
No to je teda paráda, co budu dělat? Ptám se sám sebe a sleduju manželku, jak se mi šklebí. "No tak vyndej těch 100 dolarů z té bedýnky," povídá moje žena ironicky. "Výhra je výhra to se nedá nic dělat." Jak z toho teďka ven, citlivá dětská dušička není připravená na tvrdou realitu. Musím to nějak zaonačit. Povídám klukovi: "Dneska je neděle a to banky nepracují. Zítra tam budeš mít ty peníze a vybereš si je. Jo?" Tu noc jsem spal opravdu mizerně. Co jsem si to navařil? Zmítám se na posteli a ne, a ne usnout. Až k ránu mě to napadlo, jasně už vím, jak to udělám. Nepozorovaně jsem se přikradl do pokojíku k videohře a strčil jsem do mechaniky stokorunovou bankovku, tak aby kousíček čouhal ven. Konečně jsem usnul, ne však na dlouho. Za svítání do ložnice přiběhl kluk se stokorunou v ruce a mává mi s ní před očima. "Tati banky už pracujou. Banky už pracujou. Koukej, už mám těch sto dolarů, heč. To koukáš co?" "To teda koukám, tak si je schovej a odpoledne si půjdeme něco koupit jo?"
Od té doby už jsem děti vychovával jinak. Zas takový pracháč nejsem, abych několikrát denně strkal stokoruny do videoher. Dětem se zkrátka lhát nemá, to pak může brát i takovéhle konce.
 

Bělehradský řízek (retro)

17. července 2018 v 17:47 | Petr Rudolf |  Vařím dobře, vařím rád
-
Úvodem:
Když jsem prolézal internet, abych našel recept na Bělehradský řízek, vždy jsem zakopl o nějaký nesmysl. Z mládí jsem měl v hlavě jednoduchou hospodskou variantu tohoto jídla a tu jsem za boha nemohl najít. Zavzpomínal jsem tedy na ony slastné časy a dal dohromady recept na pokrm, který jsme si kdysi dávali v naší malé hospůdce.
-
Suroviny:
6 plátků vepřové pečeně
2 kg brambory A
2 ks cibule
2 ks červená paprika kapie
4 ks rajčata
sůl
pepř
mleté chili
olej
máslo

Postup:
Brambory uvaříme ve slupce a po vychladnutí je oloupeme a protlačíme mřížkou tak, jak to děláme na Vánoce do salátu. Osolíme.
Vepřové maso naklepeme, osolíme a opepříme. Vložíme na rozpálenou pánev a na troše oleje osmažíme z obou stran. Vyrobíme přírodní řízky. Dáme stranou. Ve výpeku osmažíme cibuli nakrájenou na půlměsíčky, přidáme máslo a na nudličky nakrájené papriky, dusíme bez podlévání pod pokličkou do mírného změknutí. Přidáme nakrájená rajčata a dusíme do úplného změknutí. Na konec přidáme trochu chili. Vzniklou směs smícháme s bramborami.
Podáváme se sladkokyselou okurkou.

Tatranka

23. června 2018 v 15:59 | Petr Rudolf |  Moje povídky
-
No, když se tak dívám na ten obyčejný název tohoto článku (vyhýbám se slovu povídka), tak se musím pokárat. Proč jsem zvolil právě tento název? Vždyť se nabízejí mnohem údernější názvy. Názvy, které by zvýšily čtivost a zaručovaly by pofiderní popularitu skomírajícího sajtu. Názvy, jako "Pyj a tatranka" nebo "Překvapení v trenýrkách kamaráda", ty by dozajista zvedli zájem čtenářů…
Ale mně jsou tyto praktiky z duše cizí. Spokojím se tedy s nic neříkajícím, prostinkým avšak plně dostačujícím názvem "Tatranka".
Dobrá tedy, jako děti jsme ji milovaly. Tento kousek oplatky (jak jsem se později dozvěděl) je tu s námi již od roku 1949 a do dnešních dnů chutná skvěle, a co je pozoruhodné, stále stejně. Miluji tento kus laskominy dodnes, a když jsem v Kauflandu, nelením a téměř vždy zabrousím do oddělení oplatek a zjišťuji, jestli náhodou nejsou ve slevě. A třebas nejsou, pár jich vždy koupím a v klidu domova se do nich pak zálibně pustím. Stejně jako před lety. A při tom mi vždycky vytane na mysl příhoda, kterou jsem zažil už hodně dávno, tak dávno, že to snad už ani není pravda…
-
Poslyšte tedy příběh o tom, jak jsem vlastní hloupostí přišel o tatranku:
Jak jsem řekl, už to bylo strašně dávno. Tehdy v dobách bez počítačových a bez mobilových, kdy jedinou zábavou dětí byl Pionýr anebo nějaký sportovní kroužek. Tak jako většina dětí jsem i já svůj hyper aktivismus vybíjel v tělocvičně. Ač se to nyní může zdát při mé psí výšce k smíchu, je to tak. Jako žáček jsem hrál docela úspěšně basketbal. Tento druh sportu jsme tehdy provozovali na krajské úrovni a jednu sezonu jsme byli dokonce čtvrtí v celém Severočeském kraji. A jako sportovní polo hvězdy jsme jezdili o prázdninách na soustředění do Sušice. Spali jsme v místní sokolovně, přes den hráli basket a po večerech dělali vylomeniny.
Jednou večer jsem si vytáhl z batohu poslední kousek tatranky s tím, že ho prachsprostě sním. Jenže jak už to bývá, člověk není nikdy sám, a když něco má, vyrojí se hned spousta nových přátel. Tu se ke mně přitočil pivotman Luďa a povídá: "Dej mi kousnout!"
Ale, ale, ale, tak tohle jsem nikdy neměl rád. Že prý: Dej mi kousnout! Bez jakékoliv zásluhy drát se hned takhle brutálně mé oblíbené tatrance po krku. Počkej ale, já ti dám. V hlavě se mi v tu chvíli zrodil plán, jak ji pro sebe zachránit a neudělat ze sebe krkouna.
Povídám: "Luďo, dám ti tak velký kus tatranky, jak velkýho máš pinďoura." Soudě podle sebe, když mi uzme podobně velký kousek, tak mi zbude ještě skoro celá a ta pak zůstane jenom mně. Já si zachovám tvář a naše kamarádství tím nijak neutrpí.
Jenže jakmile jsem dořekl ta slova, Luďa už měl své červené trenýrky s bílými lampasy na kolenou a své mužství tak necitlivě odhaleno. Na první pohled a bez jakéhokoliv měření bylo jasné, že jeho pyj v klidu, je o poznání větší, než moje malá tatranka, a že já tak budu muset svou pochoutku bez mučení odevzdat celou. Ajajaj, tak to se nepovedlo. "Dáš mi aspoň kousnout?" Žadoním teď pro změnu já a smutným pohledem se loučím se svojí milovanou tat-ran-kou-ou-óóóóu.
Uf!
 


Pejsek

17. června 2018 v 7:11 | Petr Rudolf |  Moje písně
-
Pejsek
Petr Rudolf
-
Stvořil jsem za sebe náhradu
V podobě malého pejska
Uši má stočený do zádu
Ocasem vrtí a vejská
Rf:
Toho ti má milá dám
Až budu chtít být sám
Toho ti má milá věnuju
Až půjdu na zahradu
-
Ten pejsek umí víc než já
Zásadně neodmlouvá
Pere vaří žehlí rád
S ním budeš spokojená
Rf:
Toho ti...
-
A když tě svou prací unaví
Zářivý bude tvůj byt
Baterky ze zad mu vytáhni
Zas budeš mít svůj klid
Rf:
Toho ti...

Smutek

2. června 2018 v 21:16 | Petr Rudolf |  Můj svět
-
Smutek
Petr Rudolf
-
Za smutnými zdmi
Smutná světnice zívá
Smutnému muži
Jen smutek zbývá
-
Smutno je člověku
Zvířatům, ba i rostlinám
Smutno je každému
Koho znám
-
Všude kam oko dohlédne
Smutek, smutek, smutek
Vše bledne, chřadne
Každý by nejraděj utek

Cétéčko

8. dubna 2018 v 8:40 | Petr Rudolf |  Vařím dobře, vařím rád
-
Úvodem:
Tato variace na zapečené brambory v naší rodině opravdu boduje, protože i vyložení masožrouti si na tomto nenáročném jídle rádi pochutnají. A proč ten divný název? Protože řez květákem mně připomíná řez mozku na CT magnetické rezonanci, tak proto tedy Cétéčko.
-
Suroviny:
1 květák
1kg brambory "B"
400g smetana 31%
sůl
pepř
-
Postup:
Brambory oloupeme, opláchneme a nastrouháme na plátky. Řádně osolíme. Květák řežeme dlouhým nožem na 5mm silné plátky. Povedenější kousky necháme pro vrchní aranžmá a zbytek smícháme s bramborami, opepříme. Zalijeme smetanou a pečeme na 180°C asi 50 minut.
-
-
Dobrou chuť!

Kristýnka II

31. března 2018 v 9:18 | Petr Rudolf |  Moje písně
-
Milá Kristýnko,
všechno nejlepší ke tvým čtvrtým narozeninám ti přeje děda.
-
-
Pavouk
Něco po mně leze
Něco po mně leze
Je to brouk
Je to brouk
A nebo pavouk
-
Co to po mně leze
Co to po mně leze
Je to brouk
Je to brouk
A nebo pavouk

Sýkorka

27. prosince 2017 v 13:17 | Petr Rudolf |  Můj svět

Sýkorka

Petr Rudolf
-
Chci vyprávět vám historku
V těchto mrazivých dnech
Jak jsem našel sýkorku
V krbových kamnech
-
Sýkorka, to je malý ptáček
Vyhledává pole setá
Má to ale háček
Do světa ona nelétá
-
Když pak přijdou mrazy tuhé
A vše pokryje sníh
Nastanou noci dlouhé
To ji přejde smích
-
V této roční době
Když jiní ptáčci odlétnou
Sýkorečka musí sobě
Úkryt vyhlédnout
-
Pak je pro ni dobrá
Kdejaká skulina
A někdy ona zalétá
Třeba do komína
-
"Sýkorečko, sýkorko
Kampak jsi to zalétla
Naše malá cácorko
Žes to nějak popletla?"
-
"Tak honem, honem
Zpátky k mámě pospíchej
Do komína raděj
Už nikdy nelétej"

Moje oblíbené špagety s mletým masem

17. prosince 2017 v 12:59 | Petr Rudolf |  Vařím dobře, vařím rád
-
Úvodem:
Cenově dostupné mleté maso je na našem jídelníčku docela často. Rád experimentuji a s mletým masem se dají dělat divy. Na jednom serveru o vaření sklízí docela úspěch má "Gulášová polévka z mletého masa", o té jindy. Dnes jsem si pro Vás připravil léty prověřený recept na špagety ala "italiano proletario". Jedná se o jednu z mnoha variací na mleté maso, rajčata a česnek. Tedy…
-
Suroviny:
0,5 kg hovězí maso mleté
0,5 kg vepřové maso mleté
400g cibule, to jsou asi 2 velké cibule
2x pixla 400g rajčata loupaná
1x pixla 140g rajčatový protlak
1 lžíce paprika mletá
6 stroužků česnek
1 lžíce másla
slunečnicový olej
sůl
pepř
majoránka drhnutá
2 deci vody
-
Postup:
1) Otevřu si pivo, nejlépe Pilsner Urquell. Protože vaření je radost, a když je co pít, tak je radost dvojnásobná.
2) Nakrájím si cibuli na půlměsíčky a dám jí smažit do hrnce s vysokým dnem na co nejnutnějším množství slunečnicového oleje, přesně tak, aby se cibulka nepřipalovala a abych neměl v hrnci příliš mnoho oleje. Tuku tam bude z vepřového dost a dost. Když je cibulka dozlatova usmažená, přidám lžíci másla na chuť a promíchám.
3) Po rozpuštění másla přidám mleté maso s 1 deci vody a 10 min smažím. Vodu proto, aby nám mleté maso nedělalo hrudky.
4) Osolím, opepřím.
5) Pak přidávám v tomto pořadí: Mletou papriku a zamíchám, rajčata a zamíchám, protlak a zamíchám, majoránku a česnek a zase promíchám.
6) Stříknu druhou decku vody a na mírném ohni dusím 30 minut, dokud rajčata nebudou rozvařená.
7) Hmota by neměla být ve finále ani hustá a ani řídká. Jestliže se nám něco vody vyvaří, tak trochu dolijeme. Stále ochutnávám a popřípadě ještě solím nebo pepřím.
8) Fajnšmekři, co mají rádi česnek, mohou na úplný závěr, kdy už je plotna vypnutá vmíchat do masy ještě dva- tři stroužky protlačeného česneku.
-
Servírování:
Špagety na talíři vytvaruji do věnečku a doprostřed dám masovou hmotu. Sypu bohatě strouhaným tvrdým sýrem. Italský proletář má nejradši parmezán, ten český halt musí vzít za vděk třicítkou eidamem.
-

Dobrou chuť!

Moje oblíbená rajská

19. listopadu 2017 v 16:13 | Petr Rudolf |  Vařím dobře, vařím rád
-
Úvodem:
Rajskou omáčku miluji už od dětství a sám ji vařím taky dlouho. Pokaždé však trochu jinak, takže nikdy není úplně stejná. Dneska se mi ovšem povedla tak skvostná rajská, že ten postup musím hned zaznamenat, abych na to nezapomněl. Tedy…
-
Suroviny:
-
1kg hovězí zadní
1x pixla 400g rajčata celá loupaná
1x pixla 140g rajský protlak
3x cibule
Sůl
Pepř celý
Nové koření celé
Bobkový list taky celý
Máslo
Slunečnicový olej
1x pixla smetana 31%
-
Postup:
-
1. Pamatuj, že postup je to nejdůležitější!

2. V misce 4dcl. vody rozpustíme 3 vrchovaté polévkové lžíce hladké mouky a uděláme si tzv. houšťku na zahuštění omáčky. Tu dělám úplně jako první, aby se mouka dostatečně rozmočila, a průběžně ji míchám.
3. V 7,5l tlakovém hrnci uvaříme maso do měkka se solí, 3kuličkami celého pepře, 3kuličkami nového koření, 2bobkové listy a 1ks celé oloupané cibule, čímž získáme kvalitní vývar. Hladina vody by měla být na rysce 4l. Ve kvalitním hrnci musí být maso hotové cca za 45minut.
4. Když máme vývar hotový, můžeme se pustit do vlastní omáčky. V hrnci 6l se silným dnem osmažíme na nezbytně nutném množství oleje dvě nakrájené cibule.
5. Když už je cibulka usmažená (lehce do hněda), přidáme lžíci másla a dvě lžíce cukru krystal. Necháme jemně zkaramelizovat.
6. Pak přidáme celá rajčata, vývar se vším kromě masa a protlak. Vaříme asi půl hodiny.
7. Omáčku řádně přecedíme přes síto do jiného kastrolu a zbytek vyhodíme. Přivedeme k varu.
8. Teď je čas na zahuštění omáčky. Vlijeme PODLE POTŘEBY rozkvedlanou houšťku a mícháme. Povaříme 20 až 30 minut.
9. Za občasného míchání ochutnáváme a případně dosolíme, či dosladíme.
10. Na konec vlijeme do omáčky smetanu, bez ní to fakt nejde. Lehce probubláme asi ještě 5 minut a máme hotovo.
11. Maso krájíme na slabé plátky, které hned ponoříme do omáčky, aby neokoraly.
12. Rajská bez smetany je jako krásná žena v montérkách. Opravdu zde něco chybí nebo přebývá?
-
TAK TEDY DOBROU CHUŤ!
-
PS
A přílohu už si zvolíte jistě sami.

AHOJ

Kam dál