Březen 2017

Kristýnka

22. března 2017 v 16:57 | Petr Rudolf |  Moje písně
-
Dne 2.4.2017 oslaví naše vnučka Kristýnka třetí narozeniny. Přejeme ti všechno nejlepší Kristýnko! Máme tě moc rádi, jsi naše sluníčko. A jako dárek jsem jen a jen pro tebe složil písničku. Vždy, když si budeš čistit zoubky ji zpívej a uvidíš, jaké budou hezké. Tvůj děda.
-
-
ZOUBKY
-

Spisovatel

19. března 2017 v 10:44 | Petr Rudolf |  Moje povídky
-
Teď, ano právě teď se to stalo. Teď došlo k té dlouho očekávané události. Teď, právě v tento moment se ocitlo plnící pero v rukou málo známého umělce nad bílým, čistým, nepopsaným listem papíru. Teď konečně nadešla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy umělec zasedl ku psaní jenom proto, aby předal své bohaté zkušenosti, pocity, nálady, starosti i radosti příštím generacím. Pst, konečně nadchází ta chvíle, kdy pravá ruka dostane povel, z centrální mozkovny aby smýkala perem z jedné strany papíru na druhou v neuvěřitelně krátkých intervalech a aby bez ustání až dlouho do noci rejdila po listě a přenesla všechny skvělé myšlenky svého pána na mě.
Na papír.
"No? Tak co umělče? Jak dlouho tu s perem ještě budeme čekat. Kdy už konečně vytryskne ten tvůj pověstný gejzír plodnosti, ten záchvat běsnění na který jsme od tebe zvyklí. Kdy už konečně na sobě ucítím ty skvělé rýmy, kterými jsi kdysi oplodňoval "náctiletky". No tak? My čekáme…, myslím tím sebe a to co právě teď ohryzáváš svým umělým chrupem."
"Panebože co to je? Vždyť ty už se neusmíváš, tvůj pohled najednou ztrácí jiskru a stáčí se kamsi do blba, pro Krista pána. Na co zase myslíš? Proč najednou tvá levá ruka vlhne, vždyť mě celého umastíš. A na umaštěný papír jak známo se nepíše moc dobře. To si uvědom! Chtěl jsi přece psát, ne? Něco moudrého, chytrého, něco co by stálo lidem za to přečíst si třeba i za sto, co za sto, třeba i za dvě stě let. Nad čím by dívky slzely, a kritika by šílela. Něco tak dobrého…, skvělého… co ještě nikdy nikde nikdo a nikam nenapsal."
"Ale musím ti říct, vázne to. No jo. Za mlada to jsi byl jiný pisálek. To ses ještě nestyděl dávat k lepšímu, ty skvělé rýmy jako láska - páska, ty z tebe prýštily jako z vulkánu. Byl jsi sopka, gigant, běs, který lovil v kalných vodách světské nicoty. A teď? Darmo mluvit, teď nejsi nic. Teď jsi jen ubohý tuctový, co tuctový aspoň kopový ušlápnutý pisálek, kterému kdysi, a to už je taky hezky dávno něco vyšlo. Je mi tě líto, vše cos kdysi uměl a co tě proslavilo, jsi utopil v chlastu. Styď se! Anebo vzmuž se, chlape, nikdy není přece pozdě, my ti věříme, stačí jen chtít a půjde to samo. Řekni si: Já chci! Já opravdu chci… Myslím tím psát a ne další pivo. A jéje, tak to je asi konec. Teď si přinese pivo, zapálí "cígo" a já budu ještě ke všemu politej, propálenej, zneuctěnej a nakonec i zahozenej. Fujtajbl!"

"To jsou konce pero, vidíš to? Kde jsi, á už tě páníček zahodil a teď jsem na řa…, au, au, au, auvajs, jen si mě zmuchlej ty neschopnej parchante, ale já se ti pomstím, vrátím se jako recyklovaný, a to něco uvidíš. Nenapíšeš ani čárku, to si piš, o to já se postarám. A i kdybys na kolenou prosil tak se mnou nehneš. Já budu pevný, já budu pevný jako kartoóóóóóóóón."

Láďova pomsta

19. března 2017 v 10:17 | Petr Rudolf |  Moje povídky
-
"Tak nám zase ukradli hajzlpapír," povídá rozčileně Láďa vracejíc se z oné místnosti, kde bývá takováto pomůcka obvykle nejvíce potřeba. "Já toho parchanta chytit…, tak s ním vymetu dílnu," dodal ještě a přeměřil si nás přísným pohledem, jako by snad podezíral z tohoto ohavného skutku někoho z nás.
Vím, dnešnímu čtenáři se bude těžko vysvětlovat Láďovo pohoršení. Současný člověk žijící v blahobytu plně rozvinuté kapitalistické společnosti a užívající si jeho výhod plnými doušky, bude těžko chápat jeho vztek. Vždyť co je na tom, že se ztratila jedna rolička bezcenného toaletního papíru. Ve skladu jich je přece dost. Musím však připomenout, že tato historka pochází z doby «toho odporného bolševika», ve které se nedostávalo lidem nejenom toaletního papíru, ale všeho možného. Počínaje právě takovýmto toaleťákem a konče třeba barevnou televizí. Takový měkoučký toaletní papír byl ve srovnání s Rudým právem, které fungovalo často jako náhražka, hotový balzám, a když se ztratí poslední rolička, může to s nevyrovnaným, prchlivým jedincem, jako je Láďa řádně zamávat.
Tento neodpustitelný skutek Láďovi dlouho nedal spát. Stále přemýšlel, jak zloděje nachytat nebo alespoň vytrestat. Až na to jednoho dne přišel. Potajmu, aby nikdo nic nevěděl (protože pachatelem mohl být kdokoliv z nás), jal se uskutečňovat svůj plán pomsty. Ten spočíval v tom, že když nemůže pachatele chytit, tak mu alespoň řádně provětrá faldy. A to doslova. "Když chceš krást toaleťáky, tak trp, ty hajzle!" Říkal si, když očesával feferonky, za oknem. Vzal pár dobře rostlých jedinců, vložil je do sklenice od okurek, zalil alpou a čekal, až se vylouhují. Tímto způsobem získal lektvar tak mocné síly, že i jemu samotnému se při pouhém přičichnutí svírala chodidla v pěst. Pak vzal novou roličku toaletního papíru a tímto výluhem jí napustil. Po vysušení odložil svůj výtvor na WC a čekal, co se bude dít.
Ještě týž den rolička zmizela. Pak se pár dní nedělo nic a Láďa už pomalu na vše zapomněl. V každodenním shonu to bylo snadné, jeho pracovní povinnosti mu jen výjimečně dali možnost vyniknout v blbinách. Snad uplynul od té doby týden, snad dva, až se konečně Láďa dočkal a mohl si vychutnat divadlo, jaké nevymyslí ani v televizi.
Zlodějkou byla bába uklízečka, o tom už nebylo pochyb. Chudák ženská se jednoho rána vyřítila z WC rychlostí Bena Johnsona. Se smrtelným řevem na rtech a spuštěnými kalhotami pádila napříč dílnou jako šílená. Jen bílá stužka za ní vlála jako švihadlo.
Pro nás nezasvěcené to byl překvapující výstup a nevěděli jsme, jestli se máme smát nebo ne. Jen Láďa věděl své, smál se, až se za břicho popadal a když se uklidnil, všechno nám prozradil. Dlouho jsme pak rozebírali uklizeččino neštěstí za ohromného veselí všech přítomných.

Od té doby už byl klid a nic se neztrácelo. Uplynulo spoustu let a při vzpomínce na tuto příhodu spolehlivě vyprsknu smíchy, byť by to bylo v tramvaji cestou do práce anebo v restauraci u píva.