Spisovatel

19. března 2017 v 10:44 | Petr Rudolf |  Moje povídky
-
Teď, ano právě teď se to stalo. Teď došlo k té dlouho očekávané události. Teď, právě v tento moment se ocitlo plnící pero v rukou málo známého umělce nad bílým, čistým, nepopsaným listem papíru. Teď konečně nadešla ta dlouho očekávaná chvíle, kdy umělec zasedl ku psaní jenom proto, aby předal své bohaté zkušenosti, pocity, nálady, starosti i radosti příštím generacím. Pst, konečně nadchází ta chvíle, kdy pravá ruka dostane povel, z centrální mozkovny aby smýkala perem z jedné strany papíru na druhou v neuvěřitelně krátkých intervalech a aby bez ustání až dlouho do noci rejdila po listě a přenesla všechny skvělé myšlenky svého pána na mě.
Na papír.
"No? Tak co umělče? Jak dlouho tu s perem ještě budeme čekat. Kdy už konečně vytryskne ten tvůj pověstný gejzír plodnosti, ten záchvat běsnění na který jsme od tebe zvyklí. Kdy už konečně na sobě ucítím ty skvělé rýmy, kterými jsi kdysi oplodňoval "náctiletky". No tak? My čekáme…, myslím tím sebe a to co právě teď ohryzáváš svým umělým chrupem."
"Panebože co to je? Vždyť ty už se neusmíváš, tvůj pohled najednou ztrácí jiskru a stáčí se kamsi do blba, pro Krista pána. Na co zase myslíš? Proč najednou tvá levá ruka vlhne, vždyť mě celého umastíš. A na umaštěný papír jak známo se nepíše moc dobře. To si uvědom! Chtěl jsi přece psát, ne? Něco moudrého, chytrého, něco co by stálo lidem za to přečíst si třeba i za sto, co za sto, třeba i za dvě stě let. Nad čím by dívky slzely, a kritika by šílela. Něco tak dobrého…, skvělého… co ještě nikdy nikde nikdo a nikam nenapsal."
"Ale musím ti říct, vázne to. No jo. Za mlada to jsi byl jiný pisálek. To ses ještě nestyděl dávat k lepšímu, ty skvělé rýmy jako láska - páska, ty z tebe prýštily jako z vulkánu. Byl jsi sopka, gigant, běs, který lovil v kalných vodách světské nicoty. A teď? Darmo mluvit, teď nejsi nic. Teď jsi jen ubohý tuctový, co tuctový aspoň kopový ušlápnutý pisálek, kterému kdysi, a to už je taky hezky dávno něco vyšlo. Je mi tě líto, vše cos kdysi uměl a co tě proslavilo, jsi utopil v chlastu. Styď se! Anebo vzmuž se, chlape, nikdy není přece pozdě, my ti věříme, stačí jen chtít a půjde to samo. Řekni si: Já chci! Já opravdu chci… Myslím tím psát a ne další pivo. A jéje, tak to je asi konec. Teď si přinese pivo, zapálí "cígo" a já budu ještě ke všemu politej, propálenej, zneuctěnej a nakonec i zahozenej. Fujtajbl!"

"To jsou konce pero, vidíš to? Kde jsi, á už tě páníček zahodil a teď jsem na řa…, au, au, au, auvajs, jen si mě zmuchlej ty neschopnej parchante, ale já se ti pomstím, vrátím se jako recyklovaný, a to něco uvidíš. Nenapíšeš ani čárku, to si piš, o to já se postarám. A i kdybys na kolenou prosil tak se mnou nehneš. Já budu pevný, já budu pevný jako kartoóóóóóóóón."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama